V roce 2022 obnovitelné zdroje energie (OZE) tvořily přibližně 15,1 % celkové výroby elektřiny v ČR. Největší podíl má dlouhodobě vodní energetika, následovaná fotovoltaikou a biomasou. Větrná energie, navzdory svému potenciálu, zůstává nedostatečně využita.

Potenciál rozvoje zelené energie v ČR

Česká republika má značný potenciál pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie, a to zejména v těchto oblastech:

Solární energie

Zatímco v letech 2009-2010 došlo k masivnímu boomu fotovoltaiky, následné legislativní změny rozvoj výrazně zpomalily. V současnosti však můžeme sledovat obnovený zájem o fotovoltaické instalace, především na střechách budov (jak rezidenčních, tak komerčních). Podle odhadů by solární energie mohla do roku 2030 pokrývat až 15 % spotřeby elektřiny v ČR.

Větrná energie

Větrná energetika má v ČR nevyužitý potenciál. V současnosti je instalováno pouze okolo 337 MW větrných elektráren, což představuje méně než 2 % celkového instalovaného výkonu v ČR. Studie ukazují, že by tento potenciál mohl být 10-15x vyšší. Hlavními překážkami jsou zdlouhavé povolovací procesy a obavy místních komunit o narušení krajinného rázu.

Biomasa a bioplyn

Biomasa představuje stabilní zdroj obnovitelné energie, který navíc umožňuje efektivní využití zemědělských a lesnických odpadů. Bioplynové stanice zase mohou kombinovat výrobu elektřiny s produkcí tepla (kogenerace). Česká republika má díky svému zemědělskému a lesnickému sektoru solidní základnu pro další rozvoj těchto zdrojů.

Vodní energie

Potenciál velkých vodních elektráren je v ČR již z velké části vyčerpán, existuje však prostor pro modernizaci stávajících zařízení a výstavbu malých vodních elektráren. Vodní elektrárny navíc poskytují cennou službu v podobě regulace elektrické soustavy a akumulace energie.

Výzvy a překážky

Přechod k zelené energii v České republice čelí několika významným výzvám:

• Stabilita elektrické sítě - S rostoucím podílem intermitentních zdrojů energie (solární, větrná) roste potřeba investic do modernizace přenosové a distribuční soustavy a do akumulace energie.
• Administrativní bariéry - Zdlouhavé povolovací procesy a nepřehledná legislativa zpomalují zavádění nových obnovitelných zdrojů.
• Společenská akceptace - Zejména u větrných elektráren je třeba řešit obavy místních komunit a zajistit jejich zapojení do rozhodovacích procesů.
• Financování - Počáteční investice do obnovitelných zdrojů mohou být vysoké, i když dlouhodobě se tyto investice vyplácí.
• Transformace uhelných regionů - Útlum těžby uhlí vyžaduje plán na rekvalifikaci pracovníků a ekonomickou transformaci regionů závislých na těžbě.

Energetická nezávislost a bezpečnost

Přechod k zelené energii přináší České republice příležitost snížit závislost na dovozu energetických surovin a posílit energetickou bezpečnost. Události posledních let ukázaly, jak důležitá je diverzifikace zdrojů energie a snížení závislosti na jediném dodavateli nebo jediném zdroji.

Decentralizace výroby elektřiny, kterou obnovitelné zdroje umožňují, zároveň zvyšuje odolnost energetického systému vůči výpadkům a krizovým situacím.

Ekonomické příležitosti

Zelená ekonomika vytváří nové pracovní příležitosti a podporuje inovace. Podle údajů Evropské komise by přechod k nízkouhlíkové ekonomice mohl v ČR do roku 2030 vytvořit desítky tisíc nových pracovních míst, zejména v oblasti výstavby a údržby obnovitelných zdrojů, energetické efektivity a adaptace na klimatické změny.

Čeští výrobci mají také příležitost stát se dodavateli technologií a služeb pro rozvíjející se sektor obnovitelných zdrojů nejen v ČR, ale i v zahraničí.

Závěr

Zelená energie představuje pro Českou republiku cestu k environmentálně udržitelné, ekonomicky prosperující a energeticky bezpečné budoucnosti. Přechod k obnovitelným zdrojům energie sice čelí výzvám, ale s dobře nastavenou strategií, která zahrnuje modernizaci energetické infrastruktury, zjednodušení administrativních procesů a podporu výzkumu a inovací, může Česká republika plně využít svůj potenciál v oblasti zelené energie.

Úspěšná transformace energetiky vyžaduje spolupráci vlády, soukromého sektoru, výzkumných institucí i občanské společnosti. Společným úsilím můžeme vytvořit energetický systém, který bude nejen ekologicky udržitelný, ale i ekonomicky výhodný a sociálně spravedlivý.